Strategie 1.//戦略 1. // Část 2.

8. února 2014 v 9:00 | ルーシー /// ヘンリエッタ |  Povídky


Máme tu pokračování Strategie...Jasně, není tak dlouhá jako Záznam 21, ale je tam více romantických akcí.









Věnování: Alois Trancy




Chvíli jsem surfovala na internetu, avšak stále mi to vrtalo hlavou.
Chtěl se mi snad vysmívat? Bože sem to ale husa.
Můžu doufat, že už ho vyhodil.
'' Achjo...'' vydechnu a zabořím hlavu do postele.
Vezmu si mobil a začnu projíždět kontakty.
Mám tam snad všechny ze školy. Krom jediného učitele. Je to novinka, ale i já mám oblíbeného učitele. Jmenuje se Claude Faustus
. Je to jediný učitel, kterého si vážím. Jediný co mě kdy něco naučil. A jediný učitel, co je tak nehorázně sexy. Jo a je to fyzikář.

Jeho kontakt nemá nikdo, protože se s ním nikdo v soukromí nebavil. Asi mají strach nebo nevím, avšak já se sním nebavím jen z důvodu, že hold když mě někdo vzrušuje nemůžu mluvit.
Možná je to prokletí, možná dar, že mám radar na hezký kluky.

'' JN! Večeře! '' ozve se z kuchyně.
'' Bože, to jsem spala až do teď ? '' odtrhnu hlavu z polštáře. Utřu si slinu a začnu uvažovat, kdy jsem vlastně usnula?!
Katty už sedí u stolu a láduje se jídlem.
'' Eh, co to je? '' zakřením se na talíř.
'' Ryba...'' odpoví babička a odejde z kuchyně.
'' A proč jsou tam ty hranolky...'' ušklíbnu se a začnu jíst.
'' Protože jsem byla líná dojít na nákup. '' dodá brunetka.
Katty odešla do svého pokoje a já zůstala sama u stolu.
Začala jsem přemýšlet. Má vůbec Alois přítelkyni ? Nebo, je vůbec na holky ?! . . . Vrazilo mi to brouka do hlavy, ale osobně bych se ho nikdy nezeptala. Taková hrdinka opravdu nejsem.

***

'' Nestíháme! '' zařve bruneta.
'' Nech mě žít! '' vyjeknu na ní a vezmu si tašku na záda.
Opět máme patnáct minut do příchodu ke škole. Opět čekáme na rohu chodníku. Opět slintám.
Prostě každodení praktika.

Dnes je úterý, můj nejoblíbenější den. Jako první hodinu máme výtvarku a pak dvouhodinovku fyziky. Bože, lepší den snad neexistuje. Tedy aspoň ne pracovní...

'' ... Pak se uzavře směr proudu elektronů...'' Právě je Fyzika. Probíráme nějaký proud elektronů v žárovce. Za celý rok mám v sešitě dvě hodiny. Možná je to tím, že miluje jeho hlas a nemám čas psát, a nebo jsem hold úplně tupá.
'' JN! '' zašeptá Katty.
'' Co chceš? '' ušklíbnu se a rukou si zakreju sešit.
'' Nemáš gumu? '' zeptá se a málem spadne ze židle.
Učitel píše na tabuli. Takže nás nevidí.
'' Bože, vem si tu gumu a zmiz...'' začnu pantomimu a hodím po ní gumu.
'' Slečno JN...řeknete mi teda jaký směr má proud když je žárovka zapnutá? '' učitel se otočí a zamračí se.
'' Sakra...'' postavím se.
'' Prosím? ''
'' Eh, nevím. '' suše polknu a začnou se mi třást ruce a nohy.
'' Nahlas. ''
'' Nevím pane profesore! '' vyjeknu a rychle si zacpu pusu.
On skloní hlavu ke katedře a začne něco psát na papír.
'' Po vyučování u mě v kabinetu. '' otočí se zpět k tabuli a začne psát. Já se vražedně podívám na brunetu a ta se opět nevině usměje.

>-<

'' Pane učiteli, chci se omluvit...j-já jsem nechtěla zařva- '' chtěla jsme to doříct, ale nikde jsem ho neviděla.
'' P-pane učiteli? '' podívám se k židli ale nikdo tam není.
Pak se leknu. Na ramenou mám něčí ruce.
'' V pořádku...'' ozve se známí hlas a já se prudce otočím.
'' P-Pane učiteli! '' stisknu pěst a usměju se.
'' Omlouvám se! '' řeknu a on se usměje.
Chytne mě za bradu a podívá se mi do očí.
'' Omluva se přijímá. '' obličeje máme těsně u sebe a já polykám naprázdno.
Zasměje se a pustí mě. '' Vaše oči jsou jedovaté, však mocné přírodou. '' dodá a zvedne mi tašku ze země.
'' A-ano, děkuji. '' ukloním se a uteču z kabinetu.
Viděla jsem mu přímo do očí. Měl tak jemné ruce. Ale bylo to tak děsivé.
'' Hnnn...'' podívám se na dveře kabinetu a jdu po schodech do šatny.

Když jdu směrem od skříněk někdo mě chytí za ruku.
'' Huh? '' otočím se a zamrznu.
Blonďásek se jen usmívá chytne mě pevněji za ruku a přitáhne si mě k sobě. '' A-Aloisi a-ahoj '' znervózním a trochu se začnu odtahovat.
On se stále jen usmívá a dá mi vlasy za ucho.
Znova cítím jak mám jeho obličej těsně u toho mého. Přesně jako s profesorem.
'' Ten sešit...'' začne blonďásek a dá mi sešit do ruky.
'' Ehehe... to, to nebyl... '' blonďásek mě zastaví a hluboce mě políbí. Já vytřeštím oči nechápajíc co se to tu sakra děje.
Chytne mě kolem boku a přitiskne se na mé tělo.
Bože! Nemám ani ponětí co se právě stalo.
S jazykem mi vyklouzne z úst a pustí mě.
'' A-Aloisi... '' zašeptám zmateně.
On se usměje a vezme mi znova sešit.
'' To si nechám. Uvidíme se zítra. '' pohladí mě po tváři a vesele odejde.
Chtěla jsem si ujasnit co se stalo, ale tak nějak jsem zrudla a sedla si na zem.

'' M-muj sešit...'' vydám ze sebe a usměju se.


To be continued....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama