Strategie 1.//戦略 1. // Část 4.

8. února 2014 v 11:13 | ルーシー /// ヘンリエッタ |  Povídky
Poslední....supr hnusná část Strategie -,- !




Věnování :Alois Trancy




>-<

Znova prší. Jak nečekané.
'' Proč nemáme koně... bolí mě noha. '' začnu si stěžovat na půli cesty.
'' Protože by jsi ho rozmáčkla. '' zakření se bruneta a začne zdrhat.
'' Ty jedna! '' zařvu na ní a běžím za ní.
Skočím jí na záda a po zbytek cesty mě nese.
'' Viděla jsi někdy jaký má Claude svaly?! '' zamyslím se a brunetka chytne záchvat smíchu.
'' Nemyslím si. '' ozve se za námi a bruneta mě schodí.
'' P-pane učiteli! '' vyjekne bruneta a nevině se usměje.
'' Hej, to byl můj zadek... '' postěžuju si a Claude mě zvedne.
'' Děkuji. ''
'' Omluvte jí, dneska chtěla zabít i koně aby nesl její zadek. '' zašklebí se na mě a já mám potřebu jí hodit pod auto.
'' Myslím, že by jí zabil spíše ten kůň. '' dodá učitel a zasměje se.
'' Moc často se nevidí, že se usmíváte pane profesore. '' zamrká bruneta a podívá se na mě.
'' Když vidím vaší třídu, tak opravdu nemám potřebu se smát. '' řekne Claude a naznačí, že by jsme měli jít do třídy.
'' To bylo zlý. '' zamračí se bruneta a jde uraženě napřed.
'' Jsou však vyjímky... '' zašeptá učitel a já si skousnu ret.
Myslel tím Aloise?
'' Toho, a vás... '' dodá učitel a nasadí si brýle.
Jak věděl co si myslím?!?! To už není normální. Nejdřív se ke mě chová jako bych ho znala několik let a pak svádí Aloise ? Děsivý...

Hodina už začala a já nutně potřebuju na záchod.
Tentokrát jsme rozděleni na dvě části. Ti co jsou inteligentí a ovládají několik cizích jazyků, a ti co jsou fakt úplně mimo dění. Já jsem v té druhé části. Jak jinak, že?
Učitelka mě pošle na záchod a na chodbě na mě někdo zařve.
'' JN ! '' ozve se za mnou.
Blonďásák mě přirazí na dveře od záchodu a začnou se mu lesknout oči.
'' He? '' vydám ze sebe. Náraz na dveře docela bolel.
'' U-Už tě nikdy nechci v-vidět ! '' zakřičí chlapec a po tváři mu začnou téct slzy.
'' Co?! ''
Chlapec mě pustí a uteče zpět do své třídy. Já sklouznu po dveřích na zem a sevřu ruce.
Tohle bylo bolestivější než ten náraz na dveře.
Přesně tu chvíli jsem čekala, že mě někdo zradí a ublíží mi. Bez důvodu.

Blonďásek si sedne do své lavice a položí hlavu na lavici.
'' Proč... '' zašeptá a zavře oči.

Po zbytek hodiny stále sedím na zemi. Znova nechápu co se stalo. Co jsem provedla ? Co jsem udělala, že mě tak hnusně odkopl.
Brunetka za mnou běží a chytne mě za ramena.
'' JN co se děje?! ''
Já jí ale nevnímám. Stále jen sedím a nevnímám okolí.
Už jen slyším jak řve na učitelku a všichni se shromáždí okolo mě. Křičí na mě, ale já beze slov sedím.
Katty mě zvedne a já zpovzdálí vidím blonďáska jak je u stěny s jeho partou. Nevšiml si mě, neví co se děje.
Pak se jdou podívat k houfu studentů a uvidí mě.
'' JN...'' zamumlá.
Usměju se a omdlím.
Možná z nedostatku vody a nebo kyslíku. Že bych dokázala zadržet dech tak dlouho? As so much...

***

Probudím se v nemocnici.
Rozhlédnu se kolem a uvidím brunetu jak sedí v křesle a spí.
Posadím se a vytáhnu kapačky z ruky.
'' Au..'' chytnu se za hlavu. Třeští mi jako by jsem spadla na kámen.
'' Už jsi vzhůru? '' zeptá se sestřička vcházející do pokoje.
Jen přikývnu a podívám se na brunetku.
'' Byla tu celou noc... stále tě hlídala. Teprve předchvílí konečně usnula. '' dodá usmívající se sestřička a přikryje jí dekou.
Já se podívám z okna. Prší. A je šero. Jako v mém životě.
Nemůžu přestat myslet na to co se stalo. A navíc, tak nějak si to ani už nemůžu vybavit.
To bude těmi nedostatky.

Hned druhý den už jdu do školy. Chvíli se všichni ptají co mi bylo. A ať si dopíšu sešity. Těmi sešity mi docela zkazili náladu no...
Po hodině si mě do kabinetu opět zavolá Claude.
'' Co ti včera bylo? '' zeptá se a začne ukládat do skříně nějaké pomůcky.
'' Zamotala se mi hlava, ale už jsem v...v pořádku. '' chytnu se za zátylek a cítím pichlavou bolest.
'' To já jsem ho přinutil. '' řekne sklesle učitel.
'' Co? '' zeptám se nechápavě.
'' Řekl jsem mu aby ti ublížil. ''
Chvíli na něj nechápavě koukám. Jako co to má znamenat ?!
'' P-Proč ?! '' zvednu se ze židle.
Bohužel moc rychle a tak málem spadnu. On mě však chytne.
'' Protože si ho nezasloužíš. '' zašeptá mi do ucha a zákeřně se usměje.
'' Co vám je do toho! '' odrhnu se od něj a zachytím se o zeď.
'' Jedovaté, zelené oči. Zákeřné, modré oči. To si nezasloužit. Vlastnit někoho tak dokonalého. '' zasměje se a zle se na mě podívá.
Já se odstrčím od zdi a uteču z kabinetu.

Utíkám až k šatnám a blonďásek mě zastaví.
'' JN! Je mi to moc líto. Katty mi řekla co se stal- '' zastavím blonďáska a chytnu ho za tvář.
'' Claude měl pravdu... nemůžu tě vlastnit. Někoho tak...dokonalého '' zašeptám a pohladím ho.
Alois mě chytne za ruku, ale já se odtrhnu.
Usměju se a uteču z šaten.

>-<

Strhnu všechny fotky. Kromě jedné.
'' Hn, poslední společná fotka...'' usměju se a odejdu z pokoje.


Možnost je, že existují lidé, co někoho milují na tolik, že si je ukradnou jen pro sebe. Udělají vše aby je nikdo neměl. Ale existují i lidé, co dokážou chápat tu lásku a pochopí, že nemá cenu o tu lásku bojovat. Radši budu navždy zraněná duše, než aby trpěli i ostatní . . .


End ! ! !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama