Záznam 21 / 記録 21 / Část 3.

6. února 2014 v 14:53 | ルーシー /// ヘンリエッタ |  Záznam 21.
Huh....znova pokračování.



Věnování: Katty




Probudí mě až budík v mobilu.
Vylezu z vany a podívám se na svoje tělo.
'' Bože co jsem to zas....''
Vyndám ze sebe poslední střípky a utřu zbytky krve na hrudi.
Zafačuju si hrudník a obléknu se. Vyrazím na zastávku a zase si narvu do uší sluchátka.
Když dorazím narazí do mě bruneta a začne na mě řvát.
'' JN! Proč mi nezvedáš mobil?! Neumíš ho snad používat?! '' zastavím se a ušklíbnu. Podívám se na Katty a ta se zarazí. Paneky se mi zúží natolik, že jde vidět jen duhovka.
'' Snad se tolik nestalo ne? . . .'' nemilosrdně odstrčím brunetku a jdu do třídy.
'' No... ne, ale bála jsem se. Dorazila jsi v pohodě domu? '' zeptá se starostlivě. Já se jen znova ušklíbnu.
'' Copak tě to tolik zajímá ? '' odpovím a otočím se k ní zády.
'' NO jako docela JO! Copak jsi neslyšela zprávy ?! Ve tvém okolí je prej nějaká banda znásilňovatelů. '' začne se smát. Asi jí to přišlo vtipné.
'' Tak to asi máme problém. Protože je mi to uplně jedno! '' odpovím a jdu ze třídy.
'' Co je to s ní? '' řekne brunetka zrzce a ta jen pokrčí rameny.
'' Asi má krámy '' obě chytnou nehoráznej výtlem.
'' Bhm, jo...krve je doma dost. '' dodám potichu a jdu na chodbu.
Katty za mnou přiběhne a chytne mě za ruku. Samozřejmě si hned všimne těch krvavejch řeznejch ran.

'' Ty vole cos dělala?! '' vyhrne mi džíny a vrazí mi facku.
Chytnu se nechápavě za tvář a usměju se. Brunetka se naštve a narazí mě na zeď.
'' Můžu tě o něco požádat? '' řeknu jen to s úsměvem na tváři.
'' Nikomu to neřeknu ale chci znát důvod! '' zařve bruneta a já jí chytím za ruku, kterou mě drží na hrudníku.
'' Nesahej mi na hrudník. Díky. '' zamračím se.
'' Ty...! '' vyhrne mi triko a uvidí obvaz. Rychle mě pustí a odstoupí pár kroků odemě.
'' C-co to...'' zděšeně se na mě podívá a já si jen zapnu mikinu.
'' Trochu jsem se doma pohádala. '' šibalsky se zamračím a ona mě obejme.
'' Co ti máma zas udělala. ''
Je tu další věc. Nikdo neví jak ve skutečnosti žiju. A to ani ten můj anděl bez křídel ne. Ale asi ne na dlouho. . .
'' Proč by to byla zrovna máma. '' odstrčím jí a ona se narazí na zeď.
'' Tak, kdo? ''
'' Nech mě! '' zařvu na ní a uteču s brekem pryč.
'' JN !'' bruneta utíka za mnou a chytí mě za ruku. Já se chci vykroutit ale nemám tolik sil.
'' JN prosím! Zůstaň se mnou ! '' otevřu oči a začnu brečet. Nemám síly se jí vzpírat. Nemůžu. Jí to nemůžu udělat. Skočím jí do náruče, ale nic neřeknu. Jen chvíli brečím.
'' D-děkuju...'' vyhrknu
'' Nemáš za co. '' řekne a usměje se se slzami v očích.
Zarazím se. Vrátilo se to. Nikoho nezajímá jak se cítím. Hlavně že už neřvu!

'' Jistě...'' pustím jí a usměju se.
'' Jak jinak. '' ona se taky usměje, však trochu zmateně.
Vrátíme se do třídy a do konce vyučování se jen směji.
Venku Katty a Péťe zamávám, jdu na zastávku a narvu si sluchátka do uší.

Zalezu do pokoje. Hodím si věci na zem a zalezu na netbook. Prohlídnu net, začnu psát povídky a piju kolu.

***

'' Spi...''
'' Dnes žádné dobrou noc JN ? '' ušklíbnu se.
'' Nezasloužíš si to. '' zamračím se a přikreju se dekou.
'' Ale JN ! Já jsem jediná osoba co ti pomáhá a záleží jí na tobě! ''
'' Lžeš! Je jich víc! '' zařvu.
'' Nekřič. A spi. ''
Pomalu usínám.
Nebyla to ani chvíle a sním. Jsem venku. U školy. Je tam Kiseop, Katty, Péťa, máma, táta, strejda.
,, Co vy tady děláte? '' usměju se na táta a mámu.
,, To by jsme se měli ptát my tebe ne? '' zamračí se máma.
,, J-jak to myslíš? '' zaseknu se. Strejda jen skloní hlavu.
,, Tss to kvůli tobě jsem umřel! Byla jsi jen přítěž! '' zařve táta a já se rozbrečím.
,, T-to je lež! Neměl jsi být takovej ochlasta a prase! '' zakřičím na něj.
,, Přiznej si to, že jsi nám nikdy nepomáhala. Žila jsi jen sama pro sebe. Sobče.'' dodá máma a já si kleknu. Podívám se na strejdu a usměju se.
,, I ty ? '' On se podívá na zem a jen zakývá hlavou do souhlasu.
,, Jak jinak...'' zasměju se a vstanu.
Přisunu se blíže k brunetce a zrzce. ,, Od vás jsem to nečekala. '' podívám se Katty hluboko do očí. Zrzka brunetku odstrčí a chytne mě za bradu.
,, Snad jsi nečekala, že by tě někdo z nás měl rád? Jsi shnilé jablko v pytli. Vždy jen na obtíž! '' ušklíbne se a já se zasměju.
,, No nepovídej...'' nedělám z toho vědu a přitáhnu si k sobě brunetu.
,, Proč jsi mě kdysi zachránila? Aby jsi mě později totálně zničila ? Abych se cítíla hůř než ty? Smutný. '' pustím jí a ona ze sebe nevydá ani hlásku.
,, Kiseope, kdyť ty jsi jediný pro koho buší moje srdce. I ty mě už tak dobře znáš? '' chytnu se za hrudník.
,, Kdo by o tebe stál. Nemysli si, že mi holky neřekli co ke mě cítíš. Jsi tak trapná až to bolí.'' všichni se mi začnou smát.

Zjevím se ve tmě. Slyším jen ozvěnu.
,, Copak jsem to neříkala? ''
,, Asi jsem měla pravdu. '' usměju se.
,, Tos teda měla! '' uslyším zpovzdálí jen výsměch a urážky.
Pak náhle uslyším známí hlas. ,, JN...''
,, Hnnn? ''
,, Proč si tolik lžeš? '' řekne známí hlas.
,, Jak to myslíš. '' zasměju se a podívám za sebe.
,, Kdyť víš, že tě miluju. '' stisknu pěst a zařvu. ,, To ty lžeš! ''
Chytnu se za hlavu a kleknu si. Osoba ke mě příjde.
,, K-Katty...'' podívám se na osobu přede mnou a pevněji se chytnu za hlavu.
,, Pamatuješ když jsem tě poprvé poznala? Byla jsi pohlcena tmou. Tak proč se k tomu vracíš? Protože tě všichni opustili? A co já? Co pro tebe teda jsem? '' podívá se mi hluboce do očí a usměje se. Slzy jí padají přede mě.
,, Tak proč. Proč mě tolik nenávidíš ?! '' chytnu jí za ruku a pevně jí stisknu.
,, Protože si to myslíš jen ty. Nejsi sama. Vždy jsem byla s tebou a budu navždy. Slíbila jsem ti, že tě nikdy neopustím. A svůj slib dodržím, až dokonce. '' opřu se o její hruď a začnu ještě víc brečet.

To be continued...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama