Záznam 21 / 記録 21 / End Část 4.

6. února 2014 v 15:03 | ルーシー /// ヘンリエッタ |  Záznam 21.
Konečná část Záznamu 21 je tu ^^ všichni heppiend? :D džeah!!




Poslední věnování : Lee!




***

Rychle vstanu, úplně propocená a ubrečená.
Připravím se do školy. Sotva stačím dýchat.

'' Katty ! '' přiběhnu k brunetce a ta se na mě otočí. S tím dětským úsměvem na tváři. Ten úsměv, který měla když mě poprvé viděla. Zarazím se. Kdyť ten pohled měla vždy, když mě viděla. Přišla jsem do školy. Viděla jsem ten úsměv. Šla jsem domů. Znova jsem ho viděla. tak proč ? Proč jsem si ho nikdy nevšimla. Proč ? Když ho měla stále, když mě viděla ?
T-to ona mi přeci změnila život. Byla můj svět.

Skočila jsem jí do náruče a pevně stiskla.
'' EEE to je trochu moc, ne? '' zasmála se lapajíc po dechu.
'' Eh, promiň ! '' zasměju se a chytnu jí za ruku.
'' Ty jsi tu vždy, že? Ty jsi ta co mě poslouchá, ale nemá k tomu co říct, že? '' podívám se jí do očí a ona ani nezaváhá.
'' Od toho tu pro tebe jsem! '' začne se smát a já taky.

Vyučování skončí docela rychle. Jdu na chodbu a narazím na tmavovláska.
'' Hej! '' chytnu ho za ruku a přejedu mu až k rameni.
'' Ah JN. Copak potřebuješ? '' usměje se nevině tmavovlásek a já se zarazím.
'' T-ty znáš moje jméno?! ''
'' No a jak by ne. '' chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě.
'' Eh,he..hehehhe..hm '' zčervenám a odstoupím od něj. Zamávám mu a odejdu ze školy.
Za tu dobu jsem nepromluvila ani slovo dokud jsem nedorazila s holkama na autobus.
'' Už budeš mluvit? '' zeptá se zrzka.
'' Huh? Hej! Jo sorry ! Hehhe'' podrbu se na hlavě a konečně se vrátím do reálu. Asi bych měla přestat s metrixem.

Dorazím domu a jako obvykle skončím u netbooku.
'' Jak se cítíš? ''
'' Fajn, neotravuj, nemám na tebe náladu. ''
'' C-co to povídáš! '' urazím se.
'' Nemám čas. Musim napsat Katty. '' odpovím.
'' Tss ty to ještě nechápeš? ''
'' Už mě nech na pokoji. Tvoje kecy nikdo nepotřebuje slyšet. Dokážu bez tebe žít. ''
Odpovědí je ticho. Jen ticho.
Začnu si projíždět FB. Pak i Ask. Nakonec Blog. Všechno prolezu a jdu do vany.

'' Takže. Tohle už je asi konec co? '' zeptám se, když vylézám z vany.
Dojdu do kuchyně a vezmu nůž.
'' Měla mě Katty opravdu tak ráda? '' usměju se a říznu se do dlaně.
'' Kdysi jsi chtěla aby jsme udělali bratrský slib, '' krev kape na zem a já vezmu nůž do obou rukou '' , tímto ti slibuji, že tě budu milovat, až dokonce.''

Na zemi je spousta krve. Nedá se říct množství, ale jakoby všechna.
Nůž zabodnutý v hrudi po chvíli odpadne. Avšak ostatní je nehybné. Opravdu je to konec? Potom lidé tedy touží? Po pravdě, uznání a lásce?
Bohužel, asi jen to žádají.
Ale nikdy nevíte, kdo vám tu pravdu, uznání a lásku. . .opravdu věnuje.


~End~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama